„Já jsem si říkal, jestli jste okay,” přiznal se nám Jeetu den poté, co nás viděl přiletět v termotričku, mikině a teplé vestě. V pohodě jsme byly, akorát že vůbec. Do Singapuru jsme dorazily s šestihodinovým zpožděním v pět ráno a na 35 stupňů a brutální vlhkost jsme po zimě v Austrálii a na Zélandu opravdu ready nebyly.
A všechny ty vrstvy jsme musely mít na sobě, protože do batohů jsme už nic nenarvaly. Teda minimálně já.
Rychle jsme je ale pak na místě odhodily. Naší nejoblíbenější aktivitou totiž bylo ležení v plavkách v posteli pod klimatizací nebo u bazénu. Já teda ležela ve spodním prádle, protože jsem plavky v rámci úspor místa vyhodila už v Austrošce.
Prostě pohodička, ne?
I tak jsme ale zvládly prozkoumat centrum skrz na skrz.
I když je trochu paradox, že nejvíc času jsme strávily v The Shoppes at Marina Bay Sands. Byla tam stanice metra, na které jsme vždy vystupovaly a nastupovaly. A taky jsem si tam ve food courtu dávala den co den jedno a to samé jídlo. Ája už si ze mě dělala srandu, jestli nemám nějakou poruchu. Ale když to bylo tak výborné.
Pokaždé když jsme do toho food courtu šly, tak jsme míjely moje oblíbené APM Monaco. Tři dny jsme měly silnou vůli, ten poslední už to nešlo. Some damage was made. Na tomhle tripu ale už naštěstí poslední.
Jen jednou jsme si daly k jídlu něco jiného. Vlastně to byl spíš dezert. Už se nám zastesklo po acai bowls a i když tahle singapurská varianta na australské Oakberry neměla, uspokojila nás.
A protože jsme obrážely kavárny podle žebříčku The World’s 100 Best Coffee Shops, nevynechaly jsme ani tu nejlepší v Asii, která je právě v Singapuru.
Výpravu do Apartmentu jsme chtěly spojit s návštěvou čtvrtí Chinatown a Little India, ale nakonec jsme se zmohly jen na to ledové kafe.
V tom dusnu nešlo nic.
Tentokrát jsem alespoň už věděly, jak trefíme zpět do naší couchsurfingové rezidence.
„Kde jsou ty dveře? Vždyť tady měly být,” opakovaly jsme s Ájou dokola, když jsme se první večer vrátily zpět k areálu, ve kterém Jeetu bydlel, a nemohly se dostat dovnitř. Zkusily jsme celý blok obejít a místo dveří našly pouze vojenské základny nepálských Gurkhů, které jsou v Singapuru everywhere.
Nakonec to ale dobře dopadlo.
To ale zdaleka nebyl největší fuck up. Jedním z nejvyhlášenějších míst v Singapuru je letiště. Takže při odletu domů jsme si přivstaly a na Changi Airport dorazily asi v půl sedmé ráno s tím, že ho pořádně prozkoumáme.
„Tak jdeme na ty vodopády,“ pronesla jsem po odbavení báglů.
Poté, co jsme se ptaly na přepážkách, automatických robotů a zkusily tam dojet vláčkem na vlastní pěst, nám došlo, že tohle jsme fakt nezvládly.
Všechno je totiž přístupné z venku. Po odbavení už se nikam nedostanete.
LOL.
Aspoň máme o důvod víc se tam někdy vrátit. A já chci hodně brzo. Noční závod formulek mám na bucket listu vysoko.
Tentokrát jsem si aspoň odškrtla show Freda again.
Do teď nechápu, že jsme si letenky koupily v dubnu a on tam v červnu ohlásil show přesně v našem termínu.
Naprostý úlet. A nejhezčí byla ta obyčejnost. Žádné fancy outfity, žádné posh prostory. Jen stará cihlová budova a pure radost z hudby. Jeho a nás všech. A taky nesnesitelné vedro.
Tak obecně se v Singapuru začalo dát nějak rozumně existovat spíš až se soumrakem. Gardens by the Bay se ale v tento čas mění v něco naprosto šíleného.
Ve dvou slotech tam probíhá light show. Umělé stromy zběsile blikají do rytmů nejen ABBA hitů a s nadšením a úžasem to pozoruje celé město.
Nevím. Tuhle show jsem absolutně nepochopila. A to jsem ještě netušila, že ty davy byly slabý odvar oproti tomu, co jsme zažily na oslavách šedesáti let nezávislosti.
Já mám obecně docela štěstí na to, že když někam přijedu, tak se tam zrovna něco slaví. S Kamčou jsme takhle random zažily třeba Národní den Katalánska.
V Singapuru oficiálně výročí nezávislosti připadá na 9. srpna. V tu dobu už jsme tam nebyly, ale zkoušky a ukázky probíhaly každou sobotu od 21. června. A to jsme stihly.
Hlava na hlavě. V celém centru. Lidi od rána kempující na místech, aby měli co nejlepší výhled na ohňostroj. My jsme přišly asi hodinu a půl před začátkem a prodraly se na fajn spot u vody naproti Marina Bay Sands. A když to vypuklo, prvních dvacet minut jsme se docela nudily.
Závěr ale stál za to.
A tak je to i v životě. Když to není happy end, ještě to není úplný konec.